Autor: P. Jan Lisowski | Archidioecesis Olomucensis
Zdroj: © Pramen lásky a milosrdenství | 2026
Datum napsání:
04.06.2026
Pramen lásky a milosrdenství ¦ Zamyšlení na 4. června
Velký šiřitel svatý Claude de la Colombière a jezuitská tradice.
Když se v druhé polovině 17. století ve skrytosti francouzského kláštera v Paray-le-Monial dostávalo řeholnici Markétě Marii Alacoque hlubokých mystických vhledů do tajemství Boží lásky, prožívala chvíle nesmírné milosti, ale i lidské opuštěnosti. Okolí na její vize Nejsvětějšího Srdce Ježíšova pohlíželo s nedůvěrou a skepsí. V této křehké situaci jí však sám Kristus slíbil poslat svého „věrného služebníka a dokonalého přítele“. Tímto mužem se stal jezuitský kněz Claude de la Colombière. Když usedl do její zpovědnice, okamžitě rozpoznal, že se setkává s autentickým Božím působením. Claude, obdařený hlubokým intelektem, duchovní zralostí a neochvějnou věrností Církvi, se stal pro Markétu Marii oporou a duchovním vůdcem. Pochopil, že poselství o Srdci, které tak nesmírně milovalo lidi a dostává se mu jen chladu a nevděku, není soukromým majetkem jedné řeholnice, ale darem pro celý svět.Svatý Claude de la Colombière nevnímal úctu k Nejsvětějšímu Srdci jako pouhou novou vlnu sentimentální zbožnosti. Pro něj to byla hluboká odpověď na duchovní krizi jeho doby. Tehdejší Evropu totiž svíral jansenismus - rigidní a přísný teologický směr, který představoval Boha jako vzdáleného, neúprosného Soudce a v lidech vyvolával paralyzující strach, který je držel dál od svatého přijímání. Claude, věren ignaciánské spiritualitě, viděl v Ježíšově otevřeném Srdci pravý opak: živoucí pramen milosrdenství, blízkosti a bezpodmínečné lásky, která touží po lidské blízkosti. Stal se tak prvním velkým teologem a šiřitelem této úcty. Skrze svá kázání, duchovní obnovy a dopisy začal šířit zvěst, že k Ježíšovu Srdci může s důvěrou přistoupit každý hříšník, protože toto Srdce pro nás tluče v každém okamžiku naší slabosti.
Tato misie však nebyla pro Clauda snadná a zavedla ho až na samotné duchovní bojiště. Jako královský kazatel byl vyslán do Anglie, kde v té době panovalo silné protikatolické napětí. I v tomto nepřátelském prostředí, uprostřed intrik a nebezpečí, neúnavně svědčil o Kristově lásce, až byl nakonec nespravedlivě obviněn ze spiknutí, zatčen a uvržen do drsného vězení. Jeho zdraví bylo podlomeno, ale jeho duch zůstal nezlomen. Když se po propuštění vrátil s podlomeným zdravím do Francie, kde zakrátko zemřel, zanechal po sobě nesmazatelnou stopu. Právě skrze jeho oběť a věrnost se úcta k Ježíšovu Srdci pevně zakořenila v Tovaryšstvu Ježíšovu. Jezuité přijali tento úkol jako své zvláštní poslání, které jim svěřil sám Kristus, a v následujících staletích roznesli plamen této pobožnosti do všech koutů světa.
Příklad svatého Clauda de la Colombière nás zve k tomu, abychom nezůstávali jen pasivními příjemci Boží lásky. Claude nám ukazuje, že opravdové setkání s Ježíšovým Srdcem v nás musí zapálit touhu jednat a svědčit. V dnešním světě, který často trpí samotou, lhostejností a duchovním chladem, máme být i my těmi, kdo ukazují na pramen naděje. Jezuitská tradice nás učí, že kontemplace a akce jsou spojené nádoby. Když se v tichu červnových pobožností skláníme před Božím Srdcem, učíme se naslouchat jeho rytmu, abychom pak dokázali vnímat i potřeby a bolesti lidí kolem nás. Svatý Claude je pro nás inspirací, jak být věrnými přáteli Kristovými a odvádět strach tam, kde má vládnout důvěra a pokoj.
Závěrečná modlitba: Pane Ježíši, děkujeme Ti za svědectví svatého Clauda de la Colombière, který světu ukázal bohatství Tvého Srdce. Prosíme Tě, přetvoř i naše srdce podle Srdce svého. Zbav nás strachu a lhostejnosti a dej nám odvahu šířit Tvou lásku a milosrdenství všude tam, kam nás posíláš. Dej, ať i naše životy svědčí o tom, že Tvé Srdce bije pro každého člověka. Amen.
